Justýnka píše...

 HUH! Esterka se probudila. Právě se jí zdál zvláštní sen. O tom snu už sní celá léta. Víte, jaký sen to je? No přece letět do T. J. ÁČKA! V tom snu právě letěla letadlem se svými kamarády. Její rodina byla chudá, takže ještě nikdy nikam neletěla. Bylo to divné, poněvadž když byla menší, rodiče jí řekli, že v povolání, které si zvolí, ji vždycky budou podporovat. Esterka toužila stát se cestovatelkou. Zvláštní na tom bylo to, že kromě toho, že se cestuje, nevěděla, co cestovatelství obnáší. Teď cítila,že má velkou šanci rodiče přemluvit. Vrátí se za rok na vánoce a vlepí rodičům do ruky pytle peněz, které si vydělá v Áčku za postavení, službu a vysvětlení, jak funguje nemocnice. Ze snů ji vytrhlo zaklepání na dveře. Pohotově odpověděla „dále“ a dívala se na vcházející maminku. „Mami, můžu do toho Áčka letět? Prosím, prosím!“ vychrlila. „Jak vidím, nebylo by lehké ti to nedovolit. Tak můžeš.“ odpověděla maminka a usmála se. „Tak se běž sbalit.“ Esterka byla radostí bez sebe. Mohla letět

 yky odEMYKY! Ahoj, musíme si pospíšit. Takže, chcete jet vlakem, lodí, nebo letět letadlem? Letět? Dobrá... Jdeme. Tak jsme tady. Nejdřív si pojďme zvážit zavazadla. Dobrý den. Mám o kilo navíc? Dobrá, já si taky vezmu jen sedm tepláků. Jdeme dál. Dobrý den. Tady máme dělat co? Ukázat pasy? Já si ho nechala doma! Počkejte, hned jsem zpátky. Tak. Tady ho mám. Tady si musíme koupit letenky. Cože, ty nemáš peníze?! Tak to Ti ji budu muset koupit. Vidíte? Naše letadlo má spoždění. Můžeme si zajít do kavárny na kakao a nějaký zákusek! Já si dám domácí větrník. Ty si dáš co? Taky domácí větrník? Mají ho výborný. A taky doporučuji makronky. Mají čokoládový a citronový. Vyrábějí také různé polevy a zdobí je jimi. Mňam! Oni jim přibyli medovníky! Tak to si dám kus medovníku. Nevíte, proč tam venku všichni utíkají? Že zemětřesení? Asi to tak bude. Ne! voda! A já neumím plavat! Jé, já najednou plavu! To je zvláštní... Když mi hrozí nebezpečí, tak to, co potřebuju najednou umí... Pomóóóc! Žralóóó