Sen

 HUH! Esterka se probudila. Právě se jí zdál zvláštní sen. O tom snu už sní celá léta.

Víte, jaký sen to je? No přece letět do T. J. ÁČKA! V tom snu právě letěla letadlem se

svými kamarády. Její rodina byla chudá, takže ještě nikdy nikam neletěla. Bylo to

divné, poněvadž když byla menší, rodiče jí řekli, že v povolání, které si zvolí, ji

vždycky budou podporovat. Esterka toužila stát se cestovatelkou. Zvláštní na tom bylo

to, že kromě toho, že se cestuje, nevěděla, co cestovatelství obnáší. Teď cítila,že

má velkou šanci rodiče přemluvit. Vrátí se za rok na vánoce a vlepí rodičům do ruky

pytle peněz, které si vydělá v Áčku za postavení, službu a vysvětlení, jak funguje

nemocnice. Ze snů ji vytrhlo zaklepání na dveře. Pohotově odpověděla „dále“ a dívala

se na vcházející maminku. „Mami, můžu do toho Áčka letět? Prosím, prosím!“ vychrlila.

„Jak vidím, nebylo by lehké ti to nedovolit. Tak můžeš.“ odpověděla maminka a usmála

se. „Tak se běž sbalit.“ Esterka byla radostí bez sebe. Mohla letět do té

nejvzdálenější a nejchladší země na světě! Ještě několik minut si vítězně tancovala

po pokoji, pak si ale uvědomila, že se musí sbalit. V tom snu udělala úplnou

šílenost: napsala do seznamu, že si musí sbalit strašně moc tepláků. Kolik, to si už

nepamatovala. O 10 minut později už s pomocí tatínka vláčela kufr dolů po schodech.

Už zítra brzy ráno! říkala si v duchu. Potom si dala dýňovou polévku, načež si

vyčistila zuby a šla mamince pomoct s úklidem, aby jí dopoledne rychleji uteklo. K

obědu měli šišky s mákem. Celá rodina si velmi pochutnala. Odpoledne si uklidila

pokojík. Měla ho celý obrácený na ruby. Zabralo jí to několik hodin. Potom si ještě

dočetla knížku o Áčku a šla na večeři, kde se už leskl domácí jablečný koláč. Opět si

vyčistila zuby a šla spát. Tentokrát se jí zdálo, že je princeznou v Áčku.